ročenky

Pokud vás podrobněji zajímá, co spolu s přítelem Adamem Záviškou děláme, pak nepřehlédněte tuto sekci. Jednotlivá ohlédnutí vypráví o našich cestách, sbírkách, knihách i jiných událostech. Uvnitř najdete odkazy na online fotogalerie, tiskové zprávy a mnoho dalších zajímavostí.

o mně

Narodila jsem se v roce 1995 a už od malička měla vlastnost, kterou vystihují dvě slova, a to „JÁ SAMA”. Chtěla jsem toho umět co nejvíce a co nejdřív se stát samostatnou. Né vždy to se mnou proto bylo jednoduché. Třeba když mi byly tři roky, chtěla jsem si bundu při odchodu z baráku obléci sama. Máma spěchala a nechtěla se mnou zdržovat, takže mi ve spěchu bundu oblíkla i přes můj odpor. Nebylo jí to ale nic platné. Já totiž, nehledě na její spěch, bundu okamžitě sundala a navlékla si ji ještě jednou a SAMA.

Tato vlastnost mě provází životem. Nutí mě na sobě pracovat a dává mi pocit radosti, když se mi něco nového povede, hlavně tedy když překonám nějakou výzvu. Zpravidla toužím poznávat hlavně přírodu a život v ní. Asi protože mi život mimo město přijde skutečnější a krásnější. Ale možná taky protože si myslím, že by umění přežít “tam venku” mělo být základnem vědění každého živého tvora. I třeba taková žížala to umí, přežít sama – nezávisle na ostatních žížalách. Ale co já? U sebe v tomto směru velmi pochybuji. Snad třeba jednou, až budu dospělejší…

_______

 Ve skutečnosti nejsem odvážná ani nebojsa. Ale nevadí. Alespoň mám co překonávat. Navíc jako stvoření co se bojí jsem jistě lepším důkazem toho, co všechno malá holka může zvládnout.

_______

Před pár lety mi došlo, že jestli chci zažívat dobrodružství, musím začít sama. Doslova mě zneklidnila přestava, že za mnou nikdo jen tak nepřijde a nenabídne mi, abych si splnila vlastní sen. Že jestli chci dělat to co chci, musím dělat to co chci a není na co čekat. Co když lepší příležitost žačít nikdy nepřijde?, říkala jsem si. Ze dne na den jsem s jasným cílem vyrazila vstříc dobrodružství. Má první cesta – zkusit sama přespat ve sněhu – začala. Čekala na mě doslova otřesná noc, plná neopodstatněného strachu, že jsem venku sama. Ale byl to skvělý první krok.

Od té doby to tak dělám pořád dokola. Podstupuji další a další cesty s cílem rozšířit si obzory, zlepšít se a otrkat se od strachu. 

V určitém bodě začali lidi kolem mě vnímat tyto cesty jako extrémní. Já je však za extrémní nepovažuji. Jsou jen vývojem mých možností na základě předchozích zkušeností. 

Doposud jsem závodně dvakrát na kole projela Československo a USA, jednou Skotsko, Itálii a Německo. Čtyřikrát jsem se vypravila za polární kruh. Pěšky jsem pak courala po horách v Itálii, Rakousku, Rumunsku, Černé hoře, Bosně a Hercegovině, Ukrajině i Maroku.

Kam všude se ještě za svůj život dostanu jsem sama zvědavá. Příležitosti posunout se dál mi naštěstí opakovaně kříží cestu. V roce 2014, když jsem podruhé jela závod 1000 Mil, mi do cesty padl klučina jménem Adam. A i přes jeho nesmělost a odlišnou povahu jsme se pár měsíců na to sblížili. Krátce na to se pro mě Adam stal partnerem do pohody i nepohody. Podnikání společných cest pak pro mě nabralo další rozměr. Mít společné zážitky pro nás hodně znamená. 

Na naších cestách jsme došli k závěru, že:

“Pokud chcete být spokojenějším člověkem, musíte zažít žízeň, hlad a zimu. Pokud chcete být šťastnějším člověkem, musíte mít parťáka, který vás chápe.”

Lákadlem jsou nám hlavně destinace neobydlené a neturistické. Nejlépe člověkem neodtčené. Taková místa obdivujeme pro jejich přirozenost a ačkoli se většinou cítíme lehce vystrašení a pokorní, kompenzuje nám to pocit všudypřítomné svobody.

Naše záliba nás dostala až za polární kruh, kde jsme se účastnili výzvy, kterou tehdy ještě nikdo nezdolal. Při druhé účasti se nám podařilo tuto výzvu dokončit jako prvním lidem. Bylo to těžké a zároveň úžasné období našich životů.

Ten pocit, když už nemohu, ale přesto musím… Ta bezmoc, když mám strach, halucinace, padám k zemi únavou, ale musím jít dál, abych unikla svému strachu. Příroda je silný soupeř, ale já nebojuji. Uctívám ji pro její velikost i krásu a snažím se ji porozumět natolik, abych se v jejím objetí cítila jako doma. Jako divoké zvíře a svobodná dívka.

Mým životním cílem je za sebou zanechávat pozitivní energii, která, věřím, se jen tak nerozplyne jako jakýkoli jiný materiál.

Markéta peggy Marvanová

výsledky

2018

BIKEPACKING TRANS GERMANY

1660 km, 24 000m, Německo, 7d 11h 45m

ITALY DIVIDE

924 km, 16 000 m, Itálie, 4d 17h 52m

2017

GREAT DIVIDE MOUNTAIN BIKE RACE

4 500 km, Kanada – Nové Mexiko, 22d 18h 4m, 1. místo

LAPLAND EXTREME CHALLENGE

Historicky první, kdo výzvu dokončili. Laponsko, 1049km, 27d 13h

2016

HIGHLAND TRAIL 550

890 km, Skotsko, 5d 17h 25min

LAPLAND EXTREME CHALLENGE

Historicky nejlepší výsledek – zimní výzva za polárním kruhem na 900 km (nikdo zatím nedokončil)

2015

GREAT DIVIDE MOUNTAIN BIKE RACE

4 500 km, Kanada – Nové Mexiko, 21d 9h 10m,  4. místo

24H MTB ČR+SR

1.místo v seriálu 24hodinových MTB závodů Česka a Slovenska

ROVANIEMI 150

150 km – 29h 44m. Běh na polárním kruhu s expedičními sáněmi

2014

1000 MILES TRANS CZECHOSLOVAKIA

1660 km – 1.místo ženy/10. místo celkem, 11d 1 h 13m

24H MTB BEROUN

319 km – sólo žena (MČR 2014)

EXPEDICE LAPONSKO S HONZOU KOPKOU

10dní na sněžným kole za polárním kruhem (Inari, Finsko)

ROCK POINT ZIMNÍ HORSKÁ VÝZVA SHORT

222 km – 1. místo dvojice mix/1.místo dvojice

2013

1000 MILES TRANS CZECHOSLOVAKIA

1660 km – 1.místo ženy/31. místo celkem, 11d 17 h 10m

24H MTB VESEC - TĚŽKÁ POHODA

402 km – dvojice mix (MČR 2013)

24H MTB BEROUN

318 km – sólo žena

2012

24H MTB VESEC - TĚŽKÁ POHODA

441 km – dvojice mix

24H MTB BEROUN

286 km – sólo žena

RALLYE SUDETY MTB

115 km